Big Bill Broonzy

Big Bill Broonzy
Big Bill Broonzy
	Big Bill Broonzy (1951)
Základní informace
Rodné jméno	Lee Conley Bradley
Jinak zvaný	Big Bill Broonzy,; Big Bill Broomsley
Narození	26. června 1898 (sporné); Lake Dick, Arkansas, US,; nebo Scott, Mississippi, US
Úmrtí	14. srpna 1958 (ve věku 60 let); Chicago, Illinois, USA
Příčina úmrtí	rakovina, rakovina jícnu a rakovina plic
Místo pohřbení	Lincoln Cemetery
Žánry	blues, country blues, Chicago blues, folk
Povolání	hudebník, skladatel
Nástroje	kytara, zpěv, housle
Aktivní roky	1927-1958
Vydavatelé	Paramount, A.R.C., Bluebird, Vocalion, Folkways
Příbuzná témata	Papa Charlie Jackson, Woody Guthrie, Pete Seeger
Ocenění	Blues Hall of Fame (1980)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Big Bill Broonzy (26. června 1898 – 14./15. srpna 1958, Chicago, Illinois, Spojené státy americké) byl americký bluesový zpěvák, kytarista a hudební skladatel. Jeho kariéra začala ve dvacátých letech, kdy hrál country blues pro většinou afroamerické publikum. Během třicátých a čtyřicátých let se zaměřil spíše na urban blues populární mezi afroamerickým publikem dělnické třídy. V padesátých letech se navrátil k folk-bluesovým kořenům a stal se mezinárodní hvězdou. Zemřel na rakovinu. V roce 1980 byl jako jeden z prvních uveden do Blues Hall of Fame.

Život a kariéra

Dětství a mládí

Narodil se jako Lee Conley Bradley,^[1] jako jedno ze 17 dětí Franka Broonzyho (Bradleyho) a Mittie Belcher. Místo a datum jeho narození jsou sporná. Ačkoliv tvrdil, že se narodil ve Scottu v Mississippi, výzkum bluesového historika Roberta Reismana ukazuje, že se Broonzy narodil v Jefferson County v Arkansasu. Broonzy tvrdil, že se narodil v roce 1893 a mnoho zdrojů tento rok udává, ale rodinné záznamy ukazují, že se narodil v roce 1903.^[2] Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Pine Bluff v Arkansasu, kde Bill strávil své mládí. V deseti letech si sám vyrobil housle z krabice od doutníků a od svého strýce Jerryho Belchera se naučil se hrát spirituály a folkové písně. S kamarádem Louisem Carterem, který hrál na doma vyrobenou kytaru, začali vystupovat na společenských a církevních akcích.^[3]

Za předpokladu, že se narodil v roce 1898, zdroje udávají, že se v roce 1915 sedmnáctiletý Broonzy oženil a začal pracovat jako zemědělský pachtýř. Rozhodl se přestat hrát na housle a stát se kazatelem. Existuje historka, podle které mu bylo nabídnuto $50 a nové housle, pokud bude hrát čtyři dny na místní akci. Dříve, než mohl na tuto nabídku odpovědět, jeho manželka tyto peníze utratila, takže musel hrát. V roce 1917 byl odveden do armády.^[4] Během první světové války sloužil Broonzy dva roky v Evropě. Po propuštění z armády v roce 1919 se Broonzy vrátil do Pine Bluff v Arkansasu.

1920–1929

Poté, co odešel do Chicaga, začal hrát Broonzy na kytaru. Naučil se na ni hrát od Papa Charlieho Jacksona, který hrál v minstrel show a od roku 1924 nahrával pro Paramount Records. V průběhu dvacátých let pracoval Broonzy v řadě příležitostných zaměstnáních, například jako obsluha v lůžkovém voze, kuchař, dělník ve slévárně nebo hlídač, ale jeho hlavním zájmem byla hudba. Pravidelně hrál na různých večírcích nebo společenských setkáních a dále zlepšoval své umění hry na kytaru. V této době napsal jednu ze svých nejznámějších skladeb, kytarové sólo nazvané „Saturday Night Rub“.^[2]

Díky spolupráci s Jacksonem získal Broonzy brzy možnost zúčastnit se konkurzu u J. Mayo Williamse z Paramount Records. Broonzyho první zkušební nahrávky, na nichž zpíval jeho kamarád John Thomas, byly odmítnuty. Broonzy přesto vytrval a jeho druhý pokus o dva měsíce později byl úspěšnější. Jeho první singl „Big Bill's Blues“, na jehož druhé straně byla skladba „House Rent Stomp“, byl vydán pod autorským jménem „Big Bill and Thomps“ v roce 1927. Prodeje byly ale velmi slabé. Kritici jeho styl označovali jako nevyzrálý a neoriginální.^[4]

1930–1939

V roce 1930 Paramount poprvé použil Broonzyho celé jméno, a to na siglu „Station Blues“, ačkoliv bylo zkomolené na „Big Bill Broomsley“. Prodeje byly stále chabé a Broonzy pracoval v místním obchodě s potravinami. Broonzyho si ale všiml Lester Melrose, který byl producentem pro různá hudební vydavatelství, včetně Champion Records a Gennett Records. Vytvořil několik nahrávek, které byly vydány na jaře 1931 pod jménem „Big Bill Johnson“.^[4] V březnu 1932 Broonzy odjel do New Yorku a začal nahrávat pro American Record Corporation. Broonzy se stával známým a tyto nahrávky se prodávaly lépe. Broonzy pracoval v klubech v South Side v Chicagu a dokonce byl na turné s Memphis Minnie.

V roce 1934 přešel k Bluebird Records a začal nahrávat s pianistou Bobem "Black Bobem" Callem. v této době se jeho hudba začala více vyvíjet k silnějšímu R&B soundu a jeho zpěv byl více sebevědomý a osobní. V roce 1937 začal hrát s pianistou Joshuaou Altheimerem, nahrávat a využívat malou instrumentální kapelu, která obsahovala perkuse, kontrabas, žestě a harmoniku. V roce 1938 začal nahrávat pro Vocalion Records.^[4]

Broonzyho reputace rostla a v roce 1938 byl požádán, aby nahradil zesnulého Roberta Johnsona na koncertě „From Spirituals to Swing“ v Carnegie Hall, který pořádal John H. Hammond. V roce 1939 dostal malou roli ve Swingin' the Dream od Gilberta Seldese. Jednalo se o jazzovou adaptaci Shakespeareovy hry Sen noci svatojánské. Děj byl zasazen do roku 1890 v New Orleansu a mimo jiné zde vystupovali Louis Armstrong a Maxine Sullivan.

1940–1949

V tomto období začal Broonzy zdokonalovat své skladatelské schopnosti a ukázal svůj talent zaujmout své více kultivované městské publikum stejně jako lidi, kteří s ním sdíleli jeho venkovské kořeny. Po druhé světové válce Broonzy nahrával skladby, které mnoha mladším hudebníkům pomohly nalézt budoucnost blues: elektrické blues poválečného Chicaga. Jeho nahrávky z roku 1945 „Where the Blues Began“, na které hrál na klavír Big Maceo a na saxofon Buster Bennett, a „Martha Blues“, na které hrál na klavír Memphis Slim, jasně ukazují krok vpřed. V této době byla také vydána jedna z jeho nejznámějších písní, „Key to the Highway“. Když v roce 1948 skončila druhá stávka American Federation of Musicians, Broonzy přešel k Mercury Records.^[2]

V roce 1949 se Broonzy stal členem folkového revue I Come for to Sing, které utvořil Win Stracke, dalšími členy byli Studs Terkel a Lawrence Lane. Terkel Broonzyho označil za klíčovou osobu této skupiny. Toto revue bylo díky folkovému revivalu úspěšné.

1950–1959

Díky publicitě I Come For to Sing mohl Broonzy v roce 1951 vyjet na turné do Evropy. Zde byl vítán s bouřlivými ovacemi a chválou kritiky, kdekoliv hrál. Toto turné se stalo zlomovým bodem jeho úspěchu a když se navrátil do Spojených států, spolupracoval s mnoha předními folkovými umělci, jako byli Pete Seeger, Sonny Terry nebo Brownie McGhee. Od roku 1953 byla Broonzyho finanční situace poměrně dobrá a mohl žít pouze z výdělků z hudby. Navrátil se ke svým folk-bluesovým kořenům, cestoval a hodně nahrával.^[2] Broonzyho četná vystoupení v padesátých letech ve Spojeném království, obzvláště ve folkových klubech v Londýně a Edinburghu, měly velký vliv na vznikající britský folkový revival. Jako velký vliv ho například uvádí Bert Jansch.^[5]

V Nizozemsku Broonzy poznal Pim van Isveldt a zamiloval se do ní. Měli spolu syna Michaela, který stále žije v Amsterdamu.^[6]

V roce 1953 Dr. Vera (King) Morkovin a Studs Terkel vzali Broonzyho do Circle Pines Center, kempu v Hastingsu v Michiganu, kde pracoval jako kuchař. Pracoval tam každé léto '53–'56. 4. července 1964 do Circle Pines přijel Pete Seeger, který s Broonzym vystoupil na statku a toto vystoupení bylo odvysíláno chicagským rádiem WFMT-FM.^[7] V roce 1955 Broonzy s pomocí belgického spisovatele Yannicka Bruynoghe vydal autobiografii Big Bill Blues.^[8] Byl jedním ze zakladatelů Old Town School of Folk Music.

Od roku 1958 Broonzy trpěl rakovinou. Zemřel 14. nebo 15. srpna 1958 (zdroje se liší) a je pochován na Lincoln Cemetery v Blue Islandu v Illinois.^[9]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Big Bill Broonzy na anglické Wikipedii.

↑ RIESMAN, Robert. I Feel So Good: The Life and Times of Big Bill Broonzy. [s.l.]: University of Chicago Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-226-71745-6. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d STAMBLER, Irwin; GRELUN, Landon. The Encyclopedia of Folk, Country & Western Music. New York: St. Martin's Press, 1983. Dostupné online. ISBN 0-312-24818-0. (anglicky)
↑ Encyclopedia of Arkansas entry
↑ ^a ^b ^c ^d CHARTERS, Samual B. The Country Blues. Londýn: Michael Joseph Ltd, 1960. (anglicky)
↑ HARPER, Colin. Dazzling Stranger: Bert Jansch and the British Folk and Blues Revival. [s.l.]: Bloomsbury, 2006. (anglicky)
↑ Big Bill In Europe
↑ American Folklife Center Tape Collection, AFS 14,172–14,175 Mississippi Folk Music Collection, recorded 1956. Retrieved on June 6, 2008
↑ Encyclopedia of Arkansas, ibid.
↑ Clint Stoutenour, 'Big Bill Broonzy Grave', deadbluesguys.com

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Big Bill Broonzy na Wikimedia Commons

[Riesman-1] RIESMAN, Robert. I Feel So Good: The Life and Times of Big Bill Broonzy. [s.l.]: University of Chicago Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-226-71745-6. (anglicky)

[Stambler-2] STAMBLER, Irwin; GRELUN, Landon. The Encyclopedia of Folk, Country & Western Music. New York: St. Martin's Press, 1983. Dostupné online. ISBN 0-312-24818-0. (anglicky)

[3] Encyclopedia of Arkansas entry

[Charters-4] CHARTERS, Samual B. The Country Blues. Londýn: Michael Joseph Ltd, 1960. (anglicky)

[5] HARPER, Colin. Dazzling Stranger: Bert Jansch and the British Folk and Blues Revival. [s.l.]: Bloomsbury, 2006. (anglicky)

[6] Big Bill In Europe

[7] American Folklife Center Tape Collection, AFS 14,172–14,175 Mississippi Folk Music Collection, recorded 1956. Retrieved on June 6, 2008

[accessed_Jan._14,_2008-8] Encyclopedia of Arkansas, ibid.

[9] Clint Stoutenour, 'Big Bill Broonzy Grave', deadbluesguys.com

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]